Nemám se za co stydět! Trvám na kvalitě výcviku a lidském přístupu i v této agresivní době! – 1. část

Autoškola Top oslaví v tomto roce již dvacáté narozeniny v Řepích! Přinášíme 1. část rozhovoru s majitelkou Autoškoly Top, paní Helenou Krajčířovou.

Paní Krajíčková, vím, že Autoškola Top oslaví v Řepích již dvacáté narozeniny. Kolik let vlastně učíte, předpokládám, že déle ?

Máte pravdu paní Jitko. V roce 1983 jsem získala učitelský průkaz jako druhá žena - učitelka v Praze. V tehdejší době veškerá střediska výuky a výcviku provozoval Svazarm. Já jsem nastoupila do střediska ve Vršovicích na Praze 10. Rychlokurz tehdy stál 1950,-Kč a kurz s výukou ve skupině žáků 1200,-Kč. V Praze bylo myslím 5 obřích středisek výuky a na zahájení čekali žáci v pořadníku. Žáci museli absolvovat 5 hodin na trenažeru, kde jim bylo často špatně od žaludku, dále 2 hodiny na cvičišti a povinných 12 jízdních vyučovacích hodin v provozu. Před oficiálními závěrečnými zkouškami se povinně konaly tzv. připouštěcí zkoušky. Žáci byli nejprve přezkoušeni formou testu z Pravidel silničního provozu vedoucím střediska. Pokud žák neprospěl, musel si přikoupit hodiny teorie. Na závěrečné zkoušky nebyl připuštěn do té  doby, dokud neprospěl při přezkoušení. Další " připouštěcí zkouška " se konala v cvičném vozidle, kdy vedoucí střediska dohlížel na dvanáctou jízdu žáka. Pokud vedoucí vyhodnotil, že jízda není dobrá, žák si musel přikoupit další jízdní hodiny. Protest nebyl možný a žák nebyl připuštěn k závěrečným zkouškám.

Jací byli tehdy zkušební komisaři ?

Žáci měli z těchto komisařů obrovský respekt a možná si své zkoušky pamatují dodnes. Uniforma má své kouzlo. Zkušební komisaři pocházeli z řad Policie. Dodnes si pamatuji na dva nejpřísnější komisaře - pan kpt. Boleslav a pan kpt. Hausman. Pokud se tito dva objevili na závěrečných zkouškách, bylo téměř jisté, že dvanáct ze čtrnácti žáků neprospěje z jízdy.

Existovalo v té době nějaké zdokonalování učitelů autoškol ?

Ano existovalo a bylo velmi dobře organizované. V každém středisku autoškoly probíhal jedenkrát měsíčně tzv. IMZ ( " Instruktážně metodické zaměstnání " ). Na IMZ přednášel metodik střediska. V těchto hodinách se hodnotily výsledky učitelů, jejich styl výuky, následně  byli učitelé vedeni k jednotnému postupu při výuce praktických jízd. Nestalo se tak nikdy, že by vznikaly pochybnosti, jak kterou situaci v provozu žákovi vysvětlit. Bylo výborné, že názor na výuku byl díky metodikům středisek jednotný v celé naší republice.  Novopečení učitelé autoškol musí v dnešní době prodělat pár náslechových hodin u zkušeného lektora a ihned mohou učit. V ten okamžik končí veškeré vedení, dohled a vzdělávání. Věřím, že takový učitel učí žáky podle svého nejlepšího svědomí, ale pokud byl špatným řidičem před učitelským kurzem bude své zlozvyky učit též budoucí vlastní žáky.  Nemohu jmenovat, ale jeden mladý učitel z velmi známé autoškoly se hádal se mnou a všemi našimi učiteli o odbočování z jednosměrné ulice. Nemohl pochopit, proč se při odbočování vlevo z jednosměrné ulice, se musí řidič zařadit co nejvíce vlevo. To jsou základy metodiky výuky. Pokud učitel nezná ani toto, jak může potom vypadat výuka žáka ? Něžně jsem se snažila dotyčnému učiteli celé téma vysvětlit, ale asi nesnesl, že by jej žena mohla poučovat. Výbuch agrese následoval a tak jsem jej méně něžně vyprovodila ze dveří. Dříve všichni učitelé museli povinně chodit na tzv. prolongace, nebo-li obhájení učitelského průkazu a to každých pět let. Byli přezkoušeni z teorie i praxe. Toto nyní neexistuje a obávám se, že někteří učitelé by již nebyli schopni ani napsat test z Pravidel bez chyby.

Wow, koncept vzdělávání učitelů, který dříve fungoval mohl být velmi efektivní. Proč to vše zaniklo ?

To je složitější otázka a neumím na ní jednoznačně odpovědět. S příchodem " sametové revoluce " v roce 1989 začaly vznikat první soukromé autoškoly. Ještě pár let fungovaly povinné prolongace, ale pak tyto byly zrušeny.  Vyčkávala jsem a snažila se zorientovat v nové nastalé situaci, kterou bych nazvala legislativní džunglí. Právě nově schvalované zákony a jejich novelizace nějak pozapomněly na zvyšování odbornosti učitelů autoškol. Škoda !

Kde jste po revoluci učila ?

V roce 1991 jsem nastoupila do soukromé Autoškoly Srdíčko ( David Losman & Marek Janda ) v Dlouhé ulici na Praze 1, kteří se po roce rozdělili na dvě nezávislé firmy. V roce 1991 jsem přestoupila do Autoškoly DL ( David Losman ) jako vedoucí autoškoly, ale zároveň jsem učila teorii i praktické jízdy až do srpna 1993.

Zmínila jste rok 1993. To je tuším rok, kdy jste založila vlastní firmu Autoškolu Top. Je to tak ?

Ano, srpen 1993 byl pro mne přelomovým. Jednoho večera mne navštívil kamarád Petr Kliment, který byl v té době správcem řepské sokolovny. Seděli jsme u kávy a diskutovali o soukromé autoškole. Petr byl a je velmi akční člověk, který jedná ihned a tak mne naložil do auta a odvezl do sokolovny. Ukázal mi mou možnou budoucí kancelář a zasedací místnost pro výuku. Tak mne Péťa oslnil, že jsem se vrhla do legislativního kolotoče a dne 1.10.1993 otevírala Autoškolu Top. Dodnes mám tuto původní registrační listinu v kanceláři.

Jaké byly začátky podnikání ?

Svým způsobem není nad to mít " čistou hlavu ", v půl páté odpoledne opustit zaměstnání a brát stabilní plat. Samozřejmě, že začátky byly těžké. Zkušební komisaři se se mnou sázeli, kolik měsíců v Řepích vydržím, tam, kde " lišky dávají dobrou noc ". A vidíte, jsem v Řepích dvacátý rok a učíme již i děti bývalých žáků. V prvních letech jsem učila teorii, jezdila denně i dvanáct vyučovacích hodin a po nocích jsem zpracovávala agendu autoškoly. Postupně přibývali učitelé, někteří dobří a někteří špatní. Špatní šli svou cestou téměř okamžitě a ti dobří jsou se mnou dodnes. Jsou to Alenka Choltová ( Karbusová ), Pepa Kysela, Zdeněk Tolde a Franta Franěk. Jsme téměř jako rodina, pevně spjati jediným cílem - rozdávat své vědomosti ve stále stejné kvalitě bez ztráty lidskosti, ochoty a pochopení.

Cítíte nějakou profesní křivdu ?

Ano. My, drobní živnostníci živíme stát a stát dělá vše proto, aby nás bylo každý rok méně. V průběhu let jsem postřehla, že téměř každé  volby měnily systém výuky nebo přezkoušení a to pravděpodobně ruku v ruce s šikovným lobingem. Záměrně nechci načínat toto téma. Byly by to jen domněnky a tedy i ztráta času. Každopádně, pokud jen vyjmenuji systém zkoušení pravidel silničního provozu, je to plejáda mrhání státními penězi. Doba kamenná - existovaly papírové přezkušovací testy, žáci zaškrtávali správné odpovědi do přiložené tabulky. Zkušební komisař poté přiložil šablonu k vyhodnocení výsledků. Doba plýtvání a boom pro tiskárnu, která zakázku dostala - existovaly jednorázové papírové testy. Žák přímo do těchto listů zaškrtával správné odpovědi a stát musel tyto tiskopisy uchovávat mnoho let. Doba elektronická - autoškolám v ČR bylo povoleno, aby přímo ve svých prostorách otevřely počítačové online zkušebny. Doba zvaná " Návrat k pravěku " - květen 2011, Magistrát v Praze zavřel všechny počítačové zkušebny v autoškolách a zkoušky probíhají pouze na Magistrátu. Má počítačová zkušebna s šestnácti notebooky, obrovskou katedrou a skvělou sítí zela prázdnotou sedm měsíců než jsem se důvěryhodně dozvěděla, že jí opravdu již nebudu potřebovat. Investice 250 000,-Kč vyletěla oknem. Tehdy jsem vážně uvažovala, že skončím.

Proč si myslíte, že je tato doba vyloženě agresivní ?

Vše se točí okolo peněz a nespokojenosti národa. V televizních zprávách slyšíte pouze o korupci, která movitým snadno prochází, o amnestovaných gaunerech, o zmanipulovaných výběrových řízeních a k tomu všemu si pustíte záběry z poslanecké sněmovny....jedním slovem, myslím, že je národ znechucen. Lidé na ulici se zřídka usmívají, chodí oblečení převážně v temných barvách, jsou uzavření do sebe a bojují jen za své přežití. Tzv. střední třída mizí a drobní podnikatelé bojují o přežití za pomoci slevových portálů. Celkové rozpoložení každého člověka je pak vidět i na jeho jízdě. Tzv. vybržďování vzniklo nedávno. Proč asi ? Dovolil by si to někdo před deseti lety ?