Vztahy jinak - Libuše Jíšová | www.vztahy-jinak.cz

Jak být pánem svého života - Seminář pro toho, kdo chce svůj život zlepšit a věří, že to jde

Vztahy jinak - Libuše Jíšová
| www.vztahy-jinak.cz



Vztahy partnerské, profesní, rodinné

Vztahy partnerské, profesní, rodinné

Poradenství pro mezilidské vztahy partnerské, profesní, rodinné

Poradenství pro rodiče, děti, učitele

Poradenství pro rodiče, děti, učitele

Vztahy rodičů a dětí, vztahy učitelů, dětí, rodičů, osobní konzultace

Vztahy jinak

Vztahy jinak

Semináře osobního rozvoje, besedy a workshopy pro rodiče, děti, učitele


Vztek u dítěte – je to jen o něm?

Jak se zachovat, když se dítě vzteká? Třeba si sedá nebo lehá na chodník nebo nechce jít ven z obchodu, nedostalo hračku nebo pamlsek, který si chtělo vyvzdorovat apod. Jak na to?

Vztek dítěte

Dítě potřebuje ke „své scéně“ diváka

Někdy situaci nezvládáme a použijeme něco, co jsme tolik neměli rádi, když jsme byli malí, nebo o čem jsme si říkali, že tohle nikdy dělat nebudeme. Třeba když nás maminka poučovala a umravňovala, že je to ostuda, že se to nedělá, že se to nesluší a nepatří. A pak se k něčemu podobnému uchýlíme také a dítě se snažíme vychovávat vyhlašováním obecných zásad. Proč? Třeba proto, že jsou nám některé věci tak jasné, že už se nad nimi ani nezamýšlíme. Pak ale nedokážeme vyhodnotit, jestli jsou funkční, tedy jestli vedou tam, kam chceme dojít.
Dítě potřebuje ke „své scéně“ diváka, dokud tam bude divák, bude hrát, takže nejjednodušší je zajít za vedlejší pult, a pak sledovat, co bude následovat. Dítě se ve svém vývoji přirozeně potkává s tím, že mu něco není dovoleno. To se mu nelíbí a to NE nechce akceptovat, takže to zkouší všemi možnými prostředky, někdy až po to válení na zemi.
Když se na besedách rodičů ptám, co si myslí, že je nejdůležitější ve výchově dětí, tak většinou slyším, aby byly jejich děti šťastné a spokojené. Jestliže se spokojenost stane tou nejvyšší hodnotou, tak se podle ní také všechno řídí. Vše se přizpůsobuje tomu, aby bylo spokojené dítě, takže se pak stává, že pravidla vznikají podle toho, jak si to přeje dítě, a pak je to tedy dítě, které chce rozhodovat o tom, co se kdy koupí, nebo nekoupí, kam se půjde, nebo nepůjde. Dítě si na to zvyká čím dál víc, a když se pak rodič někde „vzepře poslušnosti“, tak dítě vyvádí jako divé, protože: „ přeci platí, že se všechno točí podle mě. A když všechno, tak všechno. A když to rodič nechápe, tak to já musím ztropit velký virvál, aby si rodič uvědomil, podle koho to půjde“.

Zdá se vám to převrácené? Mně ano, jakoby to celé bylo přetočené vzhůru nohama. Rodiče se tak přehnaně snaží své dítě pochopit a porozumět mu, že se ze vztahu rodičů a dětí vytratilo úplně obyčejné a prosté, že děti musí poslouchat své rodiče. O něčem si mohou rozhodovat sami, ale o něčem ještě ne.


Vymezte meze svému dítěti, stejně jako to dělá kočka koťatům

Pozorovali jste někdy kočku s koťaty, co udělá, když kotě překračuje své meze? Jednoduše mu je vymezí. Patrně proto, že nevyhodnocuje, co si o tom bude kotě myslet, ale protože vidí, že kotě něco nevidí a že je to udělat třeba.

Rodiče jakoby sami neměli dovoleno jednoznačně nastavit pravidla, možná kvůli tomu, že už by jejich děti nebyly spokojené, a tak začíná rozhodovat dítě. Na to ale dítě nemá, tohle nemůže zvládnout, ono zkušenosti ještě nemá, takže na to mít ani nemůže, a tak mu začne být v této pozici nepříjemně. Vzteká se, chybí mu pocit bezpečí, nemá se o co opřít, cítí se ohrožené a „mezi řádky“volá o záchranu:“ tak už mi maminko ty hranice nastav, copak to nevidíš, že se bez nich neobejdu, že jsem bez nich ztracený? Vždyť ty dobře víš, že je těžké se v tom velkém světě vyznat a že to bez tebe nezvládnu“.


Proč by se mělo vlastně dětem všechno líbit?

Je přirozené, že se dítěti někdy něco nelíbí a že se vzteká. Tím, jak mu nastavujeme hranice, tak se s nimi musí vyrovnávat, musí hledat, jak se našemu požadavku přizpůsobí. Když třeba pětiletému dítěti řeknu, že půjde spát a ono se začne vztekat, že ještě jít spát nechce, tak není žádoucí ho v jeho emoci zastavovat, ale říct, popsat, co se teď děje:“ Vidím, že se ti to nelíbí, ale stejně půjdeš spát“. A když se dítě zeptá proč, tak si nic nevymýšlet, ale říct mu to tak, jak to skutečně je. „Protože jsem tvoje maminka a o tomhle zatím rozhoduji já“. V tuto chvíli nemá cenu vysvětlovat, proč musí jít spát. Děti to nemohou pochopit právě proto, že jsou to děti a jejich vývoj mozku není ještě tak daleko, aby si pospojovaly, jak musí jejich buňky regenerovat a o co všechno ve spánku jde.

Napadá mě otázka, proč by se mělo vlastně dětem všechno líbit? Kde se tenhle požadavek vzal? O tom přeci život není, i my dospělí musíme stále hledat, jak se tomu, či onomu přizpůsobíme. Tak proč to nechceme nechat učit naše děti? Proč vůbec zabraňujeme dětem v učení?



Více informací naleznete na našich stránkách  http://www.vztahy-jinak.cz

FIREMNÍ ČLÁNKY


Výchova nemá dítěti uškodit

Výchova nemá dítěti uškodit

Být dobrým rodičem není jednoduché. Pokud si nejste zcela jisti, jestli jdete tou správnou cestou, pak je nejlepším řešením navštívit odbornou poradnu, ve které zjistíte, kam máte své kroky směrovat. Paní Libuše Jíšová se mezilidskými vztahy zabývá už dlouhou dobu.

Vydáno 27.05.2018



Vydáno 06.10.2015
2681 Zhlédnutí
Topováno 03.07.2017