Obecní úřad Branky.
Po prvé jmenovány jsou Bránky, a to jako "nová ves", r.1270. Tehdy biskup Bruno, by odměnil "věrné a ochotné služby" svého vojína Alberta, udělil Kateřině, pozůstalé po něm vdově, za souhlasu kapitoly olomucké lénem "Komárovice, novou ves Bránky (Branech) s mlýnem, Babice s mlýnem, Tučapy, Pacetluky, dva mlýny okolo Kelče a osm dvorů", a to tak, aby je také "synové její, ale nikoli dcery, držeti mohli se vší činží, desátky, soudním právem a všemi důchody;" za to však měla dávati kanovníkům olomuckým každoročně "z každého lánu míru pšenice" jako jiní manové.
Mohla však již před založením vesnice v těchto místech nějaká hlídka vojenská býti, jako bývaly, brány zemské" na hlavních cestách ze země do ciziny. Prostírají se Bránky v údolí na úrodnou Hanou vedoucím; snad původně tudy někde šly i hranice mezi Moravou, Polskem a Uhrami. Mohla tedy též v těchto místech "brána zemská" býti; trať "Bránské" - nikoli Bránecké - zdá se tomu nasvědčovati.
Muž Kateřinin Albert Stangho, rodem z Pruska, přišel snad hned s biskupem Brunonem na Moravu. Jeho bratr Theodorik Stangho byl maršálkem biskupa Brunona a obdržel r. 1277 Branekesdorf u Blanska. Theodorik, syn Albertův, zdědil po otci Bránky; synové jeho zúčastnili se r.1307 sporu proti biskupu Janu.
R. 1349 jmenuje se Vilk (Vlk) z Bránek; Alžběta, choť jeho, darovala mu 60 hř. věna svého, jež měla zapsáno na Dobromilicích.
R. 1356 vyskytuje se Alšík (Aleš - Alexius) z Bránek (de Branyk), kdy jej před soud poháněli Stach z Komárna a Ctibor ze Sazan, dvoru to u Kelče; nedostavil se k žádnému roku (stání) stanovenému a tudíž při třetím roku manský soud prohlásil, že Stach a Ctibor, obdrželi", to jest za pravdu jim dáno. Alšík pak že podlehl; ale oč běželo, se nepraví.