I košile se dájí žehlit s láskou

Padáte únavou a žehlení se vám kupí na hromadách? Nechte si raději vyžehlit u www.vyzehlenakosile.cz. Budete mít více času na sebe, děti a manžela. Vaše prádlo odvezeme a přivezeme, kdy a kam si určíte. Stačí zavolat a domluvit se. Nabízíme také praní, mandlování, drobné opravy prádla a odvoz prádla do/z čistírny.

I tak zdánlivě fádní téma, jakým žehlení je, má svou poetiku.

Nevěříte? Odborník Vladimír Lambl z firmy Vyžehlená košile (www.vyzehlenakosile.cz) ví, jak na to.

Důležité je už praní. Pokud si u pračky můžete zvolit počet otáček odstředění, zvolte co nejmenší, případně je vyperte úplně bez odstředění a nechte košile vykapat. Při věšení je důležité dobře košile pečlivě vyrovnat. Pokud mám možnost, sundám košile ještě zavlhlé, a pak hned žehlím.
Když se nám ale ve firmě dostanou do ruky košile již suché a nebo dokonce přeschlé, je třeba je dostatečně prokropit, složit, pevně zabalit do ruličky a nechat nejméně hodinu provlhnout. Ideální je nechat provlhnout přes noc.
No a pak vezmeme klasickou nerezovou žehličku bez napařování, jakou měly už naše babičky, a pěkně košili vyžehlíme. Začneme límečkem, pak manžetami, vyrovnáme si rukávy, pečlivě vyžehlíme, rozžehlíme puky. Následně na zakulacenou část prkna natáhneme ramena a postupně vyžehlíme. Pak už jen přednici, záda, přednici. A už jen pověsíme a necháme proschnout. Na přání také složíme.
Žehlíte-li rádi, pak klobouk dolů. Pokud si ale raději čtěte (nejen o žehlení) a nevíte, co dřív, pak svěřte své prádlo do rukou odborníků, kteří ho vyžehlí opravdu s láskou.

Možná ještě víc než lidé, jsou rozmanité jejich zvyklosti.

Nezapomenutelným pro mě zůstane především jeden klient, říkejme mu třeba Puntičkář. Někde zahlédl mé auto a zavolal na mobil. Sám to prý již nestíhá, manželka odmítá košile žehlit, a s žádnou ze tří firem, které vyzkoušel, není spokojený. Brzy jsem měl poznat proč.

„Jde mi o perfektně vyžehlené košile. Složení na 22 x 35 cm.“ Tak zněl jeho požadavek. Z první zakázky 20 košil mi jich 12 vrátil zpět. Jsou prý špatně vyžehlené (rozuměj: jeden varhánek na zádech), a pomačkané kvůli přepravě. Přemlouval jsem ho, ať si je nechá věšet na ramínko, že se při skládání zmačkají. Byl ale neoblomný.

Košile jsem přežehlil, už to dopadlo lépe, ale košile v taškách se podle něj stále příliš mačkaly. Přemýšlel jsem, jak vše zdokonalit, vylepšit. Sháněl jsem informace, jak to dělají jinde, ale všude košile buď věší na ramínka, nebo skládají a moc si s tím hlavu nelámou. Pak mi osud přihrál do cesty jiného klienta, Francouze, který mi ukázal, jak se to dělá u nich.

A tak jsem začal do límečku dávat výztuhu z tvrdého papíru a košili jsem prokládal tvrdým kartonem daného rozměru. Navíc jsem každou košili zatavil do fólie a pořídil jsem plastové přepravky, do kterých se vešlo přesně 5 košil a navzájem se přitom nepomačkaly. Profesionálně dokonalé.  Měl jsem radost. Klient byl spokojený a žehlil u nás dva roky, než odešel do důchodu.

Člověk nemusí být hned dokonalý, ale musí se snažit najít řešení daného problému a ne jen mávnout rukou a myslet si něco o zbytečném a protivném puntičkáři. Vlastně jsem rád. Díky němu jsem se posunul o velký kus dál. Každému podle jeho gusta, o tom by služby měly být především.

A mimochodem, zajímá vás, proč požadoval rozměr 22 x 35 cm? Bydlel totiž v prvorepublikové vile se zabudovanými skříněmi, a šuplíky na košile v nich měly rozměr přesně. Ano, uhádli jste správně.

Vladimír Lambl